Různé

« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (0)

(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
2 foto z celkových 6

Foto 2
Zásobování kontingentu zajišťoval letecký most. Bob u jednoho z vrtulníku UNPROFOR.
Foto 1 Foto 2 Foto 3 Foto 4 Foto 5 Foto 6

Autor: | Pořízeno: | Foto: 6 fotek



Vaše komentáře...
Přidat nový komentář...


Přidáváte nový komentář
plus okno minus
... lze napsat ještěznaků
Ochrana proti spamu. Napište číslo stodvacet:


   


  • hvězdičkou * jsou označena povinná pole
  • maximální délka textu komentáře je 2000 znaků
  • odřádkování textu komentáře (ENTER) zůstane zachováno
  • HTML tagy nebudou použity
  • WWW adresy budou automaticky převedeny na odkazy
  • reagovat lze pouze do 5 úrovně
  • vyhrazujeme si právo smazat nevhodné příspěvky

Vzpomínka na Mirka Janebu - rPS Žďárek

Vzpomínka na Mirka „Boba“ Janebu

Vážení kamarádi, byl jsem požádán, abych vzpomenul našeho kamaráda, pohraničníka 9. rPS Žďárek, Mirka Janebu, který nás svým odchodem velice zarmoutil. Pokud existuje nějaké pohraničářské nebe, Bob v něm určitě je. Všichni si ho budeme pamatovat jako velkého srandistu a pohodáře jak ze služby na rotě, tak později z našich srazů ve  Strážném. Všichni, kdo jste ho znali, tak mi dáte za pravdu, že vůbec nepřeháním. Byl oblíben pro svoji kamarádskou povahu plnou empatie, který se nezalekl při výkonu služby žádného úkolu. Po odchodu do civilu v roce 1981 začal pracovat v závodu  Elitex Žamberk. Bydlel ve východočeském Žamberku, kde se oženil a stal se otcem. Protože byl ve své podstatě dobrodružné povahy, tak když se po změně režimu začala připravovat mise UNPROFOR do válkou zmítající se Jugoslavie, přihlásil se do ní. Prošel výběrovým řízením a po jedenácti letech v roce 1992 se ocitl opět v uniformě, tentokrát ale ne se zelenou brigadýrkou, ale s modrým baretem vojáka jednotek OSN. Odjel na rok s kontingentem pod velením gen. Aleše Opaty a byl zařazen v jednotce jako řidič UAZu pro hlídkovou činnost. Místem jeho nasazení bylo město Ličko Petrovo Selo na Chorvatsko-Bosenské hranici. Podle jeho vzpomínek si tam prožil krušné chvíle, kdy nevěděl, zda se dožije dalšího dne. Byli odkázáni jeden na druhého, a proto není divu, že s kamarády z mise vzniklo doživotní přátelství.  Po návratu z mise v roce 1993 začal pracovat v partě, stavící a opravující železnice a žil spokojeným rodinným životem. V roce 2015 ale vážně onemocněl, krátce po našem srazu ve Strážném jsme se dozvěděli tuto šokující zprávu, že ochrnul na spodní polovinu těla. Přes veškerou péči lékařů zůstal upoután na invalidní vozík. To ale Boba neodradilo, aby na srazy mezi své spolubojovníky z čáry jezdil. S pomocí rodiny to zvládl a zase hýřil vtipem a dobrou náladou, jako by se nic nestalo. Všichni jsme ho za to obdivovali a doufali, že se nakonec vše v dobré obrátí. Jak to dopadlo víme, a nám už nezbývá, než na něj s hrdostí vzpomínat. Další, co bych rád vzpomenul je, že si na Mirka Janebu vzpomněla i současná Armáda ČR a za jeho působení v misi UMPROFOR mu udělila paní ministryně obrany pamětí medaili. Bob měl z udělení velkou radost a řešil s rodinou, jak si ji slavnostně převezme. Jeho zdravotní stav se náhle zhoršil a musel být hospitalizován. Slavnostního předání v památníku v Praze na Vítkově se už ale nedožil. Jeho statečné srdce dotlouklo  12. srpna 2024  ve věku 64 let. Převzala ho proto za něj manželka Věra a byla tak laskavá, že mi poskytla fotografii vyznamenání a pár fotek z Mirkovy mise v Jugoslávii, abych se s vámi o to podělil. Za všechny žďárecké kluky chci říci, že jsme na něj hrdí, a že byla pro nás čest s ním sloužit...
Milan Bednařík

A2024-10-23 08:53:44 U2024-10-23 09:01:23 TG46