Vojensko.cz

Zdravím všechny bývalé vojáky základní vojenské služby, kteří absolvovali dvouletou převýchovu na obránce vlasti, ale zároveň i na chlapa. Já osobně jsem tento proces absolvoval v létech 1960-1962 kdy jsem sloužil u Vnitřní stráže Vojsk ministerstva vnitra.
Abych se vrátil zpět k meritu věci-tedy k mému původnímu článku Vojenský kufr. Jak jsem již původně předeslal, narukovat s vojenským kufrem byla povinnost každého brance jak již před námi, tak i ještě nějaký čas po nás. Za našich dob té výbavy, kterou jsme při nástupu vyfasovali od eráru zase tak nějak moc nebylo. Matně si vzpomínám, že to byly, košile, trencle, mundůr (sako, kalhoty a kabát), brigadýrka a lodička, tuším že asi dva páry onucí, ručníky, šála, kapesníky a okované holinky-"půlitráky". Pokud kdo měl nějaké vyšší osobní nároky mohl si je splnit buďto nákupem v Armě, případně v civilním obchodě na vycházce. Například ponožky, krém na boty, věci na osobní hygienu-holení, zubní pastu a kartáček, případně něco k jídlu si kupoval každý za své. Tehdy nemýlím-li se byl žold 72 Kč na měsíc, takže pro kuřáka na cigarety a sem tam na pár piv. Někdy zbylo i na dopisní papíry a známky, díky čemuž bylo možno napsat domů o další příděl jak stravy, tak i finančních prostředků.Ještě dnes si živě vybavuji jak jsme se učili při obouvání balit na noze onuce, Ten kdo se to pořádně nenaučil, tak trpěl. Protože byly na denním pořádku zrychlené přesuny onuce se v botě shrnula a výsledkem byly puchýře, sedřená kůže, případně hnisavé boláky. Dalším fenoménem byly okované půlitráky, které měly na kožené podrážce natlučené cvočky a na kramflecích kovové podkůvky. Toto si musel každý voják hlídat a dle potřeby dobíjet. Zažili jsme i radostné chvíle např. při docpávání slamníků. Voda tekla pouze studená, každý si musel prát a žehlit sám. Už je to přece jen dlouho, takže se už fůra věcí vytratila z mysli a upadla v zapomnění. Mám-li být upřímný udivilo mi, jaký ohlas vyvolal můj původní článek za což vám děkuji. VeŠ