Vojensko.cz

Byl jedinou movitou věcí, se kterou se v dobách našich otců, dědů, ale i nás rukovalo na vojnu a která s námi celé dva roky putovala. Pro mnohé z nás vojenský kufr současně představoval i prádelník, neboť na pokojích s 10 i více postelemi nebylo již žádné jiné vybavení. Ráno po budíčku jsme museli vždy postele perfektně ustlat, večer po rozestlání postelí se veškeré svršky před spaním musely perfektně složit do ?komínku ? komínek musel zařezávat, ne žádné složení halabala? a uložit na víko kufru. Pokud tomu tak nebylo, nastal díky rozkazu velitele ?letecký den? a bylo po vycházkách.
Možná, že si na to ještě mnozí z vás také vzpomenou, třeba jen tak u piva při písničce:
?první říjen šťastný to den, vojáci s kuframa, rukují za náma do kasáren?. Domnívám se, že tehdy bylo hůř, takže když jsme tenkrát pospolu s kamarády překonaly všechny ty vojenské peripetie, tak nás dnes ?na stará kolena? nemůže rozházet lezavé podzimní počasí. Vzpomeňte si na budíčky, na ranní hygienu a mytí ve studené vodě, nástup svlečený do půl těla, na rozcvičku doplněnou třeba kilometrovým během. To nás patrně zocelilo na celý život ? ?proto tady jsme jako Jurové? dodnes. VeŠ.