Vojensko.cz

Kluci přeji Vám to z celého srdce aby Vám to vyšlo,i mi jdeme do toho a 8.5.2014 tam jedeme a jsem velice rád že nám to vyšlo,zajedu jsi na Dyleň co mně chránila hlavně v době zimy a ty tam byly neůprostné a tvrdé,když jsem sloužil jenom dvě hodiny na lyškáŕně tak to byla doba nekonená ty ručičky hodinek se nehebaly to prostě bylo nekonečné a dlouhé a ta zima to nepřeji nikomu no prostě bylo to dlouhý.Nebejt těch ruskejch kožichů tak nevím jak by se to přežilo a hlavně mýho psa Hroma ale to byla jiná souhra a to bylo mezi mnou a ním takovou alchimii neznal nikdo jenom psovod nic víc,byl to vztah vztahů prostě já a on.Dnes když tady vzpomínám jakou mi byl ten můj pes oporou tak by mi mohl každej střelec závidět to byl prostě vzrah pes a člověk.Ono se řekne dva roky života ale vážení to je úděl života to se musí prožít.Ono se řekne střelec tan jde z vojny sám a co psovod ten tam nechává kamaráda do sloty.Ten den co jsem odjížděl z roty mám dodnes v paměti,Hrom tam stál v kotci jako scepeněnej a koukal tam nahoru na mně,já jsem plakal jako malej kluk,bylo mi těžko,tak težko prostě na velký H.kdo to neprožil nemůže soudit těžko se odchází psovodovi z vojny to mi věřte dodnes mi to zužuje a myslím na to co jsem udělal špatně a tak no nevím ty dva roky se do mně zakously a jde to se mnou.Už bych se nikdy nechtě lse loučit po dvou letech s tím nejvěrnějším kamardem prožil jsem to jednou a jde to se mnou celý život.Když koukám a vidím na fotce tak mi je těžce,vím že mi chránil celou vojnu a to je pro mne to nej do konce života.Mějte se Hrom z Dyleně.