Vojensko.cz

Ahoj Karle a všichni kluci, ročník 175 - 1977. Velmi dobře si vzpomínám, jak jsi před odchodem do civilu pálil v kamnech dopisy od milenky z Klatov, hysterická žena ti psala, že čeká další dítě.
Když jste měli průser, ukradli jste v hospodě popelník a dali jste ho na stolek na chodbě. Major Štencar přilítl rudý až fialový, řval, roztřískal popelník a pak se držel za srdce a tichým hlasem ševelil: "Chlapci, tohle mi už nedělejte" a byl klid.
A smutný, tichý, velmi slušný mjr. Klozar.
Pplk. Popelka, mjr. Bořík (politruk), velký Igor Zlámal.
Já byl na štábu jako šrajbr a jednou jsem udělal nástěnku k měsíci knihy - vyvěsil jsem tam obálky od knih "Slovo o pluku Igorově", "Past na popelku" a "Boříkovy lapálie". A průser byl na světě.
A božský mjr. Žák. V zimě na Doupově si jeden cigoš v lese zlomil kotník. My ho tam chtěli nechat, ale někdo nás prosil, ať ho odneseme do velitelského stanu. A mjr. Vaculík nás prosil, chlapci, sundejte mu kanadu a umyjte mu nohu, to by doktor řval. Inu nasadili jsme si gásmasky a rukavice od atombordelu a kanadu sundali. Ponožka byla černá, nikdy si ji nesvlákal (ani na noc), noha mrtvolně bílá, nehty zkroucené a zarostlé do masa. Umyli jsme mu ji v lavoru, dali do něho vodu a na kamna, aby se vyvařil. Ale jak se voda trochu ohřála, přišel Žák a děl - chlapci, to jste hodní, že je teplá voda, já se potřebuji oholit. Fascinováni jsme tiše hleděli, jak se v tom sajratu holí. Pak jsme ho několik měsíců postrádali, anžto dostal strašlivý lišej.
A náčelník tajné spisovny nadpraporčík Bartůněk, trpaslík zvaný gumový dědek - když se rozčílil, skákal metr vysoko.
A náčelník západního vojenského okruhu genplk. Veselý, přišel na Doupov na kontrolu, lampasáci zesraní, já měl stojku před velitelákem pod maskovací sítí, vzorně jsem vysekl k poctě zbraň, sapík se mi muškou zachytil o síť a zůstal vyset, generál řval, lampasáci omdlévali, inu situace.