Vojensko.cz

Historie tohoto stroje je docela zajímavá i z hlediska jeho nasazení na frontách II. světové války, zejména v jejím závěru, kdy Němci v důsledku vážného nedostatku tato útočná děla nasazovali jako náhradu za hlavní bojové tanky. Nutno dodat, že němečtí vojáci se stali v jeho využití skutečnými mistry, a to i přesto, že měl proti běžnému tanku řadu slabin, zejména co do pancéřování. Nicméně díky jeho nízké siluetě se dal v terénu snadno zamaskovat a ze stejného důvodu nebyl ani snadným cílem. Jedním z posledních bojů II.světové války, ve kterém se tento stroj zúčastnil, bylo známé střetnutí se třemi sovětskými tanky 10.praporu, 63. gardové tankové brigády, ke kterému došlo v ranních hodinách dne 9.5.1945 v Praze. Několik Hetzerů bylo v zamaskovaných palebných postaveních v parku na Klárově (v místě naproti dnešní stanici metra Malostranská) a čekaly na sovětské tanky, které jely serpentinou, shora Chotkovou ulicí směrem od Dejvic a Pražského hradu. Po vyjetí z poslední zatáčky jeden z Hetzerů, na vzdálenost cca 300 m, první ranou zasáhl vedoucí tank T34/85 č. I-24 npor. I.G.Gončarenka, který se v momentě zásahu vykláněl z velitelského příklopu. Z nějakého důvodu se uvádí, že to byl tank č.23, ten však ve skutečnosti jel až jako druhý, následován tankem č. 25. Npor. Gončarenko na místě zahynul a má na Klárově pamětní desku. Zajímavostí je, že na tanku byl početný výsadek sovětské pěchoty (i civilistů) a všichni zásah přežili, i když někteří se zraněním.
Uvedené stroje se v poválečné době u nás vyráběly až do konce 50.let a byl o ně velký zájem i v zahraničí, např. pro švýcarskou armádu. V ČSLA byl zařazen v počtu asi 300 kusí pod označením ST-I (stíhač tanků).