Re: Re: O hlásce Sedlo u Albrechtic
Jaroslav Vítovec |
email |
6.2.2013 21:49 |
id 56300
Pokračování:
Hry s vojáky v mých 10 - 15 létech a vliv jednoho, který byl povoláním elektrotechnik a daroval mě součástky z telefonu a pomohl sestavit telefon, krystalku a jednoduchý bateriový radiopřijímač. Přímo tak určil můj zájem o elektrotechniku, volbu studia a povolání. Když jsem pak při odvodu na nějaký dotaz odpověděl, že znám vojsko PVOS, narukoval jsem v r. 1963 jako spojař na 309 RTH Doubrava /Poleň/. Později, ve svém povolání u Spojů a Telecomu jsem pak byl s vojsky PVOS stále v kontaktu.
Na závěr malá úvaha:
Je možné, že někdo existenci těchto hlásek a vojska PVOS bude tendenčně politizovat s ohledem na tehdejší situaci. Pokud si ale dokáži vybavit, vojáci sloužící na hláskách celou tuto službu a zodpovědnost jim svěřenou brali velmi vážně, bez jakéhokoli politického zaujetí a vlivu.
Nyní již také plně chápu, proč musela být armáda profesionalizována. Nedovedu si představit situaci, že je dnes posláno 5 chlapců ve věku 19 - 20 let na odloučené místo s tvrdými podmínkami /bez vody, elektřiny/ s povinností zajistit službu a postarat se o sebe. Vybavit je samopalem, ostrými náboji, granáty, penězi na potraviny a požadovat zodpovědné plnění úkolů hláskaře.
Jaroslav Vítovec, únor 2013